Leden 2018

Pondělí

29. ledna 2018 v 23:01 | L.R.
V pondělí po škole chodím do jedný z nejvyšších budov v tomhle městě. Do sálu ve třetím patře s velkejma oknama, dřevěným obložením a laciným tmavě zeleným kobercem. Pokaždý se posadím na modrou plastovou židli a pořádně se nadechnu toho dýhovanýho odéru.
Civím na mraky za oknem. Na nádherný líný útvary prosvícený sluncem a přihlouple se usmívám. Seděla bych tu ve skoro prázdný místnosti věčnost. Klidně i dvě.

Jenže já věčnost nemám. Vytahuju noty a můj nejmilejší kus smrkovýho dvěva. Utáhnu smyčec a rozhýbu prsty.

Hraju. Hraju jakoby měl skončit svět a tyhle mraky předemnou padnout k zemi, jako kdybych už nikdy neměla vyjít ven a slyšet cokoliv jinýho. Hraju celý dvě hodiny a nevěřím tomu, že něco tak krásnýho tvořím já. Hrozně se mi líbí, že mě nikdo nevidí a neslyší. A já tu přesto sedím, hraju a existuju. Jenom sama pro sebe a pro učitelku, která mě doprovází na klavír.

Sbalím violoncello do černýho futrálu, strčím si do pusy malinový lízátko a mizím.

Každý pondělí.

Sobota1

28. ledna 2018 v 16:46 | L.R.
https://open.spotify.com/track/0mkjekH9rwp4Fg5PxzUTrd?si=gqTupEp8TK6bmZSbFskoKA


Restaurace

23. ledna 2018 v 23:05 | L.R.
Den 23

Přemýšlíš o všech těch dívkách a ženách, které se ti kdy líbily.
Pochybuješ o chvílích, které jsi trávil někde jinde a semnou.
Představuješ si oči tý holky, co bydlí ve vedlejším bytě. Její vyzáblý bledý ruce a co všechno by se s nima dalo dělat.
Obdivuješ zámožný dámičky, co vídáš na plesích oděný ve zlatých šatech a chtěl bys je požádat o tanec. Aspoň jedinkrát.
Ze spaní šeptáš jméno tý černovlásky z večerky. A taky dost částo dochází víno, který neprodávaj nikde jinde.


Sedíme tu spolu. V restauraci, kde jsi mě našel.

Zírám na tebe a usrkávám vína. A taky tě miluju a potřebuju se opít.

Tak cěho se bojíš?

Opusť mě.

Zdi

20. ledna 2018 v 22:42 | L.R.
Cítím, že se mi tento text tolik nelíbí. Netuším, jak se do toho vcítit a ani jak to upravit. Ale chci, aby to tady bylo. Na všem plánuju pracovat.


Čtvrtek

11. ledna 2018 v 22:50 | L.R.
Den 11

Sedím v kuchyni a jím vejce se slaninou. Teda spíš slaninu s vejcem, protože jsme ji měli hodně. V hlavě si pobrukuju nesmyslný melodie.
Moje myšlenky se slévají do beztvárný hmoty stejně jako jídlo na talíři.

Poslouchám svoji mámu, jak telefonuje a odhaduju, jakej žije vlastně život. Naleju si ještě trochu džusu.
Řeší se svým přítelem, co budou vařit k obědu v sobotu a kdo přijde na nedělní oslavu. Nebudu tu.
Stěžuje si, na různý lidi. Neznám je. Nedá se tu jíst.

Přemýšlím, co dělá většinu času, co není v práci. Popravdě to moc nevím. Jak bych mohla, když tu nebydlí.
Asi pořád řeší, co koupit k jídlu a ostatní lidi. A taky co si vzít na sebe. Myslím, že to je normální. Že tohle lidi dělají. Občas se zasměje svýmu vtipu a zavolá mi. To je skoro jedno a to samý.

Přijde mi to naprosto neskutečný.
Jen tu tak sedím v kuchyni u svýho jídla. Už přes dvacet minut. Ve čtvrtek v devět večer se svoji mámou. Zabodnu vidličku do slaniny.
Ještě pořád poslouchám její fádní stěžování na stupidní věci a přemýšlím o svých fádních a stupidních nápadech.
Nemám na co bych si stěžovala. Ani na tohle si nestěžuju. Jen o tom dost pochybuju.
Odnáším prázdnej talíř.

My se nepotkali

1. ledna 2018 v 19:31 | L.R.
Viděla jsem tě za oknem.
A jindy jsem s tebou mluvila.
Mihl ses v autobuse.
Problikl mi mobil s tvou zprávou.
Ucukla jsem, když ses dotkl mé ruky.
Párkrát tě ani neznala.
Jsem blázen.
Vídám tě ve snách a představách, které samy přicházejí a zase mizí.
Slýchám tě na milisekundy v televizi.
Vídám tě ve školním časopise.
Občas tě slyším se smát.
V davu zahlédnu tvé oči.
Pamatuju si každou tvou větu a zpozorním, když ji někdo vysloví.
Každým dnem tě hledám a nenacházím.
Objevíš se a zmizíš.
Nestačí mi pár sekund.
Blouzním.


Jsi mými ztracenými láskami a marnými nadějemi.
Hledám tě a vím, že nenajdu.

Den 1

1. ledna 2018 v 18:31 | L.R.


1.1. 2018

11:45 - Probouzím se v cizí posteli v pokoji s nádherným výhledem na město.
11:55 - Obědvám čínu.
12:40 - Házím svoje věci do batohu a opouštím dům na kopci.
12:48 - Odmítám pozvání na oběd od týpka odvedle.
12:49 - Nasazuju si sluchátka a pouštím Ninu Simone.
13:00 - Hledám klíče od bytu.
13:00 - Všímám si uschlých kytek na schodech.
13:05 - Zdravím svýho tátu, kterej se prej vrátil z Prahy "před jedna a půl kafem".
14:30 - Už po 5 prohrávám v online hře.
14:38 - Pronáším, že bych chtěla jezdit na koni.
15:00 - Piju pomerančovou griotku s Kateřinou.
15:15 - Telefonuju s mámou.
15:27 - Jdeme ven a já jím celerový chipsy.
15:30 - Přeju hezkej novej rok sousedovi v autě.
15:45 - Nechávám si nabrat vanilkovej puding v domě na jiným kopci.
15:46 - Cítím se blaženě.
15:55 - Směju se s jinejma rodičema svýmu vtipu.
16:05 - Dobíhám auto a nasedám.
16:20 - Lidem v jiným městě přeju hezkej novej rok.
16:25 - Ptám se kamarádky, co je to za psa v jejich domě.(neví)
16:26 - Koukám na kus Snídaně u Tiffanyho a grotesky o policistech.
16:55 - Dostávám belgický pivo.
17:30 - Sleduju ohňostroj.
17:39 - Sundávám si z hlavy jednu čepici.
17:40 - Jdu domů.
17:55 - Říkám ahoj svý mámě.
17:56 - Sundávám si druhou čepici.
18:00 - Otvírám belgický pivo.
18:05 - Zapisuju si do deníku, že chci jezdit na koni.
18:10 - Zdravím svou sestru.
18:15 - Hrajeme šachy.
18:30 - Píšu.