Čtvrtek

11. ledna 2018 v 22:50 | L.R.
Den 11

Sedím v kuchyni a jím vejce se slaninou. Teda spíš slaninu s vejcem, protože jsme ji měli hodně. V hlavě si pobrukuju nesmyslný melodie.
Moje myšlenky se slévají do beztvárný hmoty stejně jako jídlo na talíři.

Poslouchám svoji mámu, jak telefonuje a odhaduju, jakej žije vlastně život. Naleju si ještě trochu džusu.
Řeší se svým přítelem, co budou vařit k obědu v sobotu a kdo přijde na nedělní oslavu. Nebudu tu.
Stěžuje si, na různý lidi. Neznám je. Nedá se tu jíst.

Přemýšlím, co dělá většinu času, co není v práci. Popravdě to moc nevím. Jak bych mohla, když tu nebydlí.
Asi pořád řeší, co koupit k jídlu a ostatní lidi. A taky co si vzít na sebe. Myslím, že to je normální. Že tohle lidi dělají. Občas se zasměje svýmu vtipu a zavolá mi. To je skoro jedno a to samý.

Přijde mi to naprosto neskutečný.
Jen tu tak sedím v kuchyni u svýho jídla. Už přes dvacet minut. Ve čtvrtek v devět večer se svoji mámou. Zabodnu vidličku do slaniny.
Ještě pořád poslouchám její fádní stěžování na stupidní věci a přemýšlím o svých fádních a stupidních nápadech.
Nemám na co bych si stěžovala. Ani na tohle si nestěžuju. Jen o tom dost pochybuju.
Odnáším prázdnej talíř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 word cookies answers word cookies answers | E-mail | Web | 24. ledna 2018 v 7:12 | Reagovat

hmmm i love your story.
Thanks for sharing

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama