Krabice levnýho džusu

13. února 2018 v 22:25 | L.R.
21:55
Jedeme ve starý fialový dodávce a všichni jsme navlečený v zimních bundách. Smějeme se H., kterej už má dost upito z velký krabice s džusem a vodkou a nutí svoji mámu pořád a pořád dokola, aby zapla to starý radio na palubovce. Chce písničky. A dožaduje se jich už pěknou chvíli.

Popadáme se smíchy při každým jeho opilým pokusu přesvědčit ji, aby zmáčkla ten zatracenej spínač .
Já i K. jsme už úplně rudí od smíchu. Je tu teplo. Nejmíň milion stupňů. Máma H. už je pěkně rozzlobená, ale jen na oko. Má asi metr padesát a nikdy se nedokáže naštvat doopravdy. Ne, že by to nějak spolu souviselo.

Hvězdy nádherně zářej a silnice jsou prázdný. Jsme tu sami mezi loukami a lesy a dělí nás pouze dveře auta. Slyším to ticho kolem. Můžu dýchat ničím nerušenej vzduch. Napiju se z velký krabice. Sotva ji udržím v rukou. Je příšerně těžká.

Z auta jsme vyskákali u kontejnerů. H. s sebou vzal naši krabici džusu. Nutí nás, abychom pili. Hlasitě huláká a cpe nam ji před obličej. Musíme ji dopít. Netuším, co tady vlastně dělám. Nahlas se smeju.

Jsem před klubem. Kluci zmizeli v davu a já tu stojím jako sirotek. Mezi všema těma ztracenrejma lidma, co tu stojej úplně neztracený se svýma kámošema a zvrhlýma budocnostma, já sama v černých riflích a v možná moc velký bundě s krabicí od džusu v ruce. Je pro mne teď vším a jediným hmotným majetkem.

Nechávám ji na parapetu a vycházím do nekončícího chaosu. Všechny svý neděje, strachy, temnoty a myšlenky zůstávají tady. Venku.
Utíkám. Běžím se ztratit ještě víc mezi lidi znovunalezený temnotou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 16. února 2018 v 2:59 | Reagovat

Ztratit se z hledáčku.

Sbalit kufry a tradá do nicoty!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama