M

1. února 2018 v 23:57 | L.R.
Nechali nás samotný.
Po všech těch rocích špatných věcí to všechno skončilo a my zůstaly jen jedna pro druhou. Mama s tatou začali stavět nový životy a nás to vhodilo do prázdnejch ulic a naučilo dýchat špatnej vzduch předměstí. Nebát se deštů, ale lidí, kteří se vás snaží milovat. Přelízat ploty a scházet se se špatnými partami. Šíleně lhát a pochybovat. Trpět zevnitř kdekoliv venku. Kývat na sebe hlavou v přeplněným autobuse a civět na noční oblohu.Psát si zprávy ve dvě ráno a tvořit nový vesmíry. Vidět všechny ty paneláky pozhasínaný, jak naše naděje.
A já věděla, že pokaždý, když se vrátím domů, tak to vlastně neudělám. Ne jako dřív. Najdu prázný místo, kde se smály děti a rodily šíleně nádherný nápady. Nekonečný ticho a hladovou kočku. A někdy mámu. Nedokázala jsem se s ní bavit. Můj život se začal rozpadat na chození do školy a hltání prázdnoty. Cítila jsem, že lituju přítomnost. Ne sebe, ale celej vesmír kolem mě. Jak dopadl. Jak strašně osamělým se stal.
Až moc dlouho jsme dostávaly lekce a snažily se vstřebat všechnu tu lítost, která v nás zůstala a nutila nás žít tak mizerný životy. Jenže ta v tom věčným tichu vytvářela ozvěnu. Šířila se a my ji nesnášely. Nenáviděly jsme svět za to, jak se k nám zachoval a postupně začaly nenávidět každýho člověka na týhle planetě. I svý rodiče a samy sebe navzájem.



Sedím tu a v ruce otáčím sesterským náramkem, který nosí na ruce i ona. Pláču a vím, že mě slyší. Vy všichni mě slyšíte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 2. února 2018 v 22:57 | Reagovat

Aj to sa stáva... Len o tom takmer nikto nehovorí

2 stuprum stuprum | Web | 3. února 2018 v 3:21 | Reagovat

Hladovou kočku sněz. :)

3 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 4. února 2018 v 18:05 | Reagovat

[1]: Doufám, že si nemyslíte, že mi umřeli rodiče. Pouze rodina.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama