Necítím štěstí

25. dubna 2018 v 23:29 | L.R.
Jen jsem se chtěla přiznat sama sobě k strašlivý věci.

Každý den, kdy sedím ve škole, když jdu domů a když spím,když dělám jídlo nebo prostě jen jdu po ulici, necítím štěstí. Vlastně necítím skoro nic. Jen tak existuju a vznáším se v nekonečným vesmíru, kterej mi přijde tak strašně zlej a omezenej. Nedokážu udělat vůbec nic. Nedokážu vyskočit jako z jedoucího vlaku, protože já jsem ten vlak.

Pořád dokola se snažím zaplnit svůj program natolik, abych si nevšimla, jak hrozně trpím, jak hrozně se mýlím ve svém životě. Snažím se lidem zalíbit, být nejlepší a dobře vím, že to jen proto, že jsem doma nikdy neslyšela nic takovýho, že si jen kompenzuju svoje komplexy. Bavím se s tolika lidma a nechci slyšet jejich jediný slovo. Stojím o pozornost ostatncích, i když jsou mi doopravdy ukradení. Hledám lásku u jiných, ale nenašla jsem ji v sobě. Směju se, ale nic mi nepřijde k smíchu. Lidi, na kterých mi záleží, mají jiné lidi na kterých jim záleží. Točím se v nekonečných kruzích zoufalství a nedokážu se přenýst přes věci, který se staly. Věci, který miluju zapomínám pro ty, které nenávidím. Dívám se pravdě přímo do očí a sama je zavírám. Nevěřím lidem a stejně jsem stále zrazována. Nedokážu přijmout tenhle svět a milovat ho.

Nedokážu přijmout štěstí v jeho ryzí podobě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 18:14 | Reagovat

Mít ráda sama sebe je začátek všeho. Zkus na tom zapracovat, potom se zlepší i zbytek. Není to o tom, co se od tebe očekává nebo co si myslíš, že se očekává, je to o tom, co chceš dělat ty a jak se ty cítíš. :-)

2 M. M. | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 18:56 | Reagovat

A tak se zrodil nový prokletý básník! :D Po literární stránce máš v článku velmi pěkně napsané řádky. Např. "Nevěřím lidem a stejně jsem stále zrazována." - úplně v tom slyším Villona.
Jinak souhlasím s Luckou, řekla ti to hezky! :)

3 Lenn Lenn | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 20:04 | Reagovat

Lásku k světu a štěstí najdeš až potom, co začneš mít ráda sama sebe. Líbí se mi komentář Lucky, vystihla to přesně. :)

4 Asterius Asterius | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 20:59 | Reagovat

Máš asi melancholickou duši, svět je ti cizí a toužíš po lepším. Neřekl bych, že je to na škodu. Aspoň nezabředneš do pomíjejících světských záležitostí.

5 Lapis Lapis | 26. dubna 2018 v 21:28 | Reagovat

Asi ti to moc nepomůže, protože já stále moc nechápu, proč někdo vlastně chce žít. Co jsem zatím zjistila o světě, to mi přijde natolik odporné, že netoužím po tom existovat dál. Minimálně v lidské společnosti. Dejte mi Robinsonův ostrov, nůž a čau, už vás, lidi, nepotřebuju. Přitom si nemám absolutně na co stěžovat. Naopak, v životě jsem měla víc štěstí než většina. Mám milující rodinu, jistotu, že ať se sesere cokoli, vždy tu je někdo, kdo mě podrží, možnost studovat za finanční podpory rodičů, dostatek přátel (spíše přebytek) a milujícího přítele. Přesto nejsem šťastná. Proč? Vidím tenhle svět, jak si ho lidé nastavili, vidím jak se stále opakují ty samé chyby a vidím, jak vše, čím pohrdám, má v tomto větě úspěch.

6 Lapis Lapis | 26. dubna 2018 v 21:33 | Reagovat

Jsem tu jen ze dvou důvodů. První je, že nechci ublížit těm, kteří mě mají ráda. Ten druhý jsem si implantovala do hlavy, abych se zbavila myšlenek na sebevraždu. Protože jsem taky sobec. Žít jen z toho, že teda svým odchodem nikomu neublížím, není pro mně naplňující. Takže si zkrátka myslím, že když se zabiju, tak nedokončím cestu a narodím se znovu. A něco takového nehodlám riskovat :-)

7 little-booktea little-booktea | Web | 26. dubna 2018 v 22:14 | Reagovat

Chápu tě, také jsem měla takové období, kdy jsem vlastně jediné na co jsem se těšila je spánek, vlastně se mi svět hnusil, teď se to zas zlepšilo a snaž se opravdu žít❤️😊 ale zase jsem se ztratila v blogovaní, nikdy nemůžu mít všechno, buď mám něco  a nebo nic

8 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 26. dubna 2018 v 22:34 | Reagovat

To nikdo...
Buď je to depka nebo syndrom vyhoření.

9 Řezník Řezník | 27. dubna 2018 v 8:14 | Reagovat

Syndrom vyhoření je nepravděpodobný. Z čeho může v šestnácti vyhořet?
"Mít rád sám sebe" je takový spíš psychoklišé, podle mě, protože to není úplně přesně definováno.
Kupříkladu, mám se rád, chci přežít? Kurva ano :-) Chci trpět? No kurva ne! Chci aby mi všechno fungovalo a já tu operoval tak do sto pěti? Jasně. Takže se mám rád. Jsem se sebou ale spokojenej? To teda ani omylem, pořád je tam moc prostoru ke zlepšení.

Dvě věci. Svět tu není, aby člověku zajistil, že bude šťastnej. To je na každým, štěstí je stav mysli, dá se vytvořit, už jen zaměřením pozornosti správným směrem. Ale první krok je (a to autorka udělala správně), diagnostikovat, co je problém, co jí žere. Pak najít "léčbu". Ale samo se nezmění nikdy skoro nic, pokud se něco mění "samo", tak vesměs k horšímu.
Musim se vyjádřit akorát k tomu "hrozně trpím". Ne, netrpíš. Hrozně trpí někdo, kdo má čtyřku rakovinu v kostech, kdo se pak budí bolestí a řve, než mu zase šlehnou morfium, hrozně trpěl ten, koho si podala inkvizice, nebo mu někdo v nějaký válečný zóně rozstřílel břicho a on tam teď leží a čeká až chcípne. Tak ten hrozně trpí.
Už tady mastim karty docela dlouho a musím říct (díky Bohu), že jsem nikdy opravdu netrpěl a skoro nikdo z nás tady. K pořádnýmu utrpení jsem se dostal jen v málo případech, naposledy u bouračky, kdy holka skoro přišla o nohu, jsme jí tam ošetřovali a protože byla při vědomí, tak řvala až to drásalo uši, než konečně přijel saniťák a našlehal jí sedativama, pak už to bylo v pohodě.
Kurva, je ti šestnáct, máš před sebou spoustu času, určitě nějakej potenciál, pokud máš obě ruce, obě nohy, nejsi na vozejku, nemáš rakovinu nebo roztroušenou sklerozu, neumíráš, tak máš velkej manévrovací prostor změnit situaci. Baví tě dělat ty a ty věci, tak je dělej. Ničej tě, tak je nedělej. Chceš se bavit s lidma, tak se s nima bav, nechceš se s nima bavit, tak se s nima nebav, každej svého štěstí strojvůdcem.
Doporučení první a to tady pro všechny. Vyserte se na čumění na zprávy, na nějaký sviňárny co se dějou kde po světě, že se k sobě lidi chovaj jak zmrdi, no....a co, takhle to bylo vždycky, před sto padesáti lety byste o tom ale ani nevěděli, protože by vám to média necpaly až do krku. Tohle jsem poradil jedný svý známý, která jeden čas pořád psychicky na šrot, že támhle Palestinci oddělali toho a támhle zase sviňárna jiná, já říkám, "přestaň čumět na zprávy". Stejně s tím uděláš prd. Člověk si nechá vnutit nějaký "globální problémy", nechá si nacpat problémy lidí na druhým konci světa, místo aby byl rád, že tady je klid, nikdo po něm nestřílí, nikdo mu nic neřeže ani netrhá, nemusí mrznout, neumírá hlady.....

Tady se dostávám ke komentu od autorky "Lapis", která "nechce žít, protože vidí, jak je svět ekl, blábláblá". No, tak to je přesně ono. Neřeš svět a to, že někde v Číně nějakej pachuj prodává holky do otroctví a má z toho prachy, co je ti po tom, že? Soustřeď se na svý bezprostřední okolí, svoje lidi, svoje přežití, člověk prostě nemá kapacitu na to, aby řešil problémy světa, nebo aby si pouštěl do hlavy úplně každýho, od hladovejch dětí v Somálii, přes bezdomovce v Indii, po plasty ve vodě v Karibiku a asi bžilion dalších věcí, protože prostě zkratuje a může se mu stát přesně tohle, že si vypálí mentální kapacitu. Řešením věcí, se kterýma udělá hovno. Jinak, dobrej rozlišovací bod, jestli chce člověk žít, nebo ne, je zkušenost blízký smrti. Já už u pár byl, no a jednou se právě řešilo "tak, teď se dozvim, jestli budu žít, nebo chcípnu". A jakkoliv jsem předtím měl takový různý pitomý nápady, jak tady lidi popisujou, v tu chvíli mi došlo, že fakt kurevsky chci přežít a udělám skoro všechno, abych přežil. A to už mě od tý doby nepustilo.

Hele, autorko, můžem se někdy dohodnout, že někde sednem do knajpy, vezmu flašku whisky, důkladně propláchnem palici a u toho zjistíš, co tě vlastně žere, co je prvotní příčina. Protože jedna vede k druhý, ve finále je tam nějaká ta primární.
No a druhý doporučení, přečti Bibli, stačí pro začátek Evangelium podle Jana. Nasměruje tě to správným směrem.

Jo, kdo se zabije, už se nevrátí, velmi pravděpodobně skončí v pekle a jeho "utrpení" se změní v reálný utrpení.

10 Řezník Řezník | 27. dubna 2018 v 8:15 | Reagovat

Ale rozhodně díky za námět, udělám z toho článek, kde tuhle problematiku rozeberu víc.
Protože nosný téma mojí stránky je "přežít". :-)

11 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. dubna 2018 v 12:37 | Reagovat

To se stává každému druhému člověku, že nevidí ve svém životě smysl. Ale zatím můžeš chodit do školy a přitom klidně vymýšlet, bádat a zkoušet, co by tě bavilo a naplňovalo. Taky jsem to ještě nenašla. A tak zkouším věci, které mě bavily, když jsem byla malá. Třeba něco z toho se ukáže jako smysl mého života.

12 Xira Xira | E-mail | Web | 27. dubna 2018 v 14:52 | Reagovat

Docela ti rozumím.

13 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 27. dubna 2018 v 18:03 | Reagovat

[2]: To teda. Je tam spousta oxymorónů. Vlastně je to celé jeden velký oxymorón.

Lidé si moc neumějí vážit malých okamžiků a hledat jednoduchí, lidské štěstí. Protože buď je moerní být nešťastný a melancholický nebo to je jasné, že toho marketingového štěstí dosáhnout nemůžeme.

[4]: Neřekla bych, že to není na škodu. Pokud je to stálý stav. Protože v tím lepší svět neudělá, jen se bude trápit.

[5]: Lidi, co mají všechno si toho moc neumí vážit, pokud nezažijou stav, že něco nemají. Nemají to s čím srovnat.

14 zpovzdali zpovzdali | Web | 27. dubna 2018 v 20:40 | Reagovat

Zní to jako depresivní rozlad, taky to znám. Hlavně ráno, když jedu do práce, připadá mně všechno zbytečný. Další zbytečný den ve zbytečným životě. Do práce, z práce, spat a znovu do práce.
Nevím jak to máš s lidma, jestli máš přátele. To je asi důležitý, aby člověk viděl nějaký smysl toho všeho.
Píšeš že chodíš do školy, tak třeba se ještě všechno změní k lepšímu. Někdy má člověk taková špatná období. Je potřeba neztrácet naději.

15 Natas Natas | Web | 28. dubna 2018 v 14:47 | Reagovat

Měla by sis o tom promluvit s rodiči a pak možná i s odborníkem.

16 dominique55 dominique55 | E-mail | 28. dubna 2018 v 19:26 | Reagovat

Takže klasická deprese...http://dominique55.blog.cz/1803/deprese

17 Tereza Outcry Tereza Outcry | Web | 28. dubna 2018 v 22:00 | Reagovat

Já jen doufám, že tohle nebyla nějaká poslední zpráva, protože toho je teď kolem tolik. Mladejch životů, který se nevrátěj.

Jak píšeš, tak Ti trvalo si to přiznat. Přiznala jsi to už někomu? Doma (i když chápu - tam to nemáš ideální, ale co třeba jiný rodinný příslušník? Sestřenice, babi, kdokoli) nebo mezi kamarády? Máš jich podle toho, co píšeš dost, tak se zkus někomu vypovídat. Hodně často nám mladejm přijde, že nikomu na nás nezáleží, jsme k hovnu a cejtíme se tak. Ale nikdy nevíš, kdo stojí po Tvym boku (a teď nemyslim nějakýho kluka, že to bude láska jako trám a všechny trable budou zapomenuty, zas nejsem naivní, ale nevylučuju to) a chytne Tě za ruku, když budeš padat. Já se kolikrát divím, kolik lidí se mi snaží pomoct, když mě něco trápí, nebo i se školou a tak. :-) Třeba si jen tak zaměřená na to, jak se cítíš (třeba i na ty komplexy atd), že nevidíš to dobrý. Zkus obrátit list a mrknout na svět i jinejma očima. :-)

18 stuprum stuprum | Web | 28. dubna 2018 v 22:56 | Reagovat

Cesta neštěstí je dlážděna hřbitovním kvítím! :)

19 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:22 | Reagovat

[1]: děkuji za komentář:) všechno tohle si dobře uvědomuji, avšak převést to do praxe je pro mě velice těžké

20 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:23 | Reagovat

[2]: děkuji za zpětnou vazbu, velice si toho vážím :)

21 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:25 | Reagovat

[4]: diky této melancholii píšu většinu svých textů, které mám moc ráda. Občas bych se jí ale docela ráda zbavila.

22 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:27 | Reagovat

[5]: váš příběh mě mrzí, děkuji,že jste se o něj podělila. Já stále hledám a vidím naději. Všichni musíme věřit.

23 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:30 | Reagovat

[6]: já se zabíjet nechci, ani ve skrytu duše mě to nenapadlo. Spíš jen prožívám zvláštní období. Jak už jsem psala, musíte věřit. I když vypadáte silně přesvědčena trochu jiným směrem, musíte věřit v něco lepšího.

24 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:32 | Reagovat

[7]: to vám přeji :) když píšu, cítím se lépe, doufám, že mi zůstane obojí:)

25 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:44 | Reagovat

[9]: upřímně jste mě velice překvapil. Jak délkou komentáře, tak tvrzením. Se vším s vámi souhlasím. I s tou whisky, to se mi líbí asi nejvíce hned vedle všech těch rad, které doopravdy za něco stojí. Ale je jedna věc, se kterou nesouhlasím a proto se musím ohradit. Napsal jste, že nemohu trpět ( jakýmkoliv způsobem) proto, že existují lidé, kteří mají různá onemocnění, zranění a tak dále. Nesnazim se je tu ani v nejmenším shodit, zlehčit nebo něco takového. Ale nemyslím si, že tohle všechno funguje na principu: někdo má ten pocit intenzivnější nebo to tak vypadá, tak ty ho mít nemůžeš. Ano, nestrpím fyzicky. Netrpím strašně, to je možná přemrštěné, prostě hyperbola v textu, ale. Ale s určitostí vím, že jsem v situaci, kdy se opravdu necítím vůbec dobře, ktera mě určitým způsobem zžírá. A už je jen na mně, jak to cítím. A jak to pojmenuji.

26 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:46 | Reagovat

[10]: myslím, že nemáte vůbec zač :)

27 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:47 | Reagovat

[10]: ráda si článek přečtu

28 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:47 | Reagovat

[11]: díky za rady, vše dlouhodobě zkouším:)

29 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:49 | Reagovat

[15]: nemyslím si, že bych o tom měla s někým mluvit, rodiče asi nebudou to pravé ořechové, možná o odborníkovi přemýšlím

30 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:54 | Reagovat

[13]:nechci tady ze sebe dělat chudáčka, byla jsem zatím pouze upřímná, bylo to i pro mě důležité to všechno pojmenovat, dát problému jméno a přemýšlet o něm. Ale nelibi se mi, že automaticky tvrdite, že když jsem takhle nízkého věku a " mám všechno" , tak nemohu cítit takovéto pocity. Jak vlastně můžete vědět, že jsem nezažila věci s čím bych mohla porovnávat? I kdyby existovaly horší veci, tak to automaticky neznamená, že když existují, tak je vše ostatní vporadku a neni důvod to brát vážně.

31 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 0:57 | Reagovat

[16]: nepojmenovala bych to jako depresi, tyto stavy jsou navalove, necítím to tak stále

32 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 1:02 | Reagovat

[14]: spíš mi tohle všechno přijde bezpředmětné, věci co dělám, za co jsem hodnocena, to vstávání znám moc dobře, hodně na sobě pracuji,i když to z textu asi moc nevypadá, snažím se dělat pro sebe a ostatní užitečné věci a to mě zachraňuje. Škola mi přijde že 70% k ničemu. Nic není venku stejné jako tam. Učí nás v iluzích. Neřeknou nám nic pořádného. Nic věcneho ani užitečného. Žádné pravdy a triky, jak na co. Jsou to plky. Přátel mám dost, ale asi mi dost dobře nerozumí. Já jim také ne.

33 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 1:06 | Reagovat

[17]: není to poslední přiznání! Ani náhodou. Jen se snažím do textů pojmenovat svoje problémy, přemýšlet o nich a po případě je řešit s ostatními, většinou jen sama. Je to taková forma terapie. Nevím, jestli o tom chci s někým mluvit. Každý ti řekne něco jako: nojo, už jen dva roky a můžeš odsud vypadnout ( musím dostudovat) atd. Lidi to doopravdy fakt nezajímá. Měla bych být více pozitivní. Hodně se to u mě střídá.

34 Eli Eli | Web | 29. dubna 2018 v 7:56 | Reagovat

Šťastnými nás dělají věci, které máme rádi. A každý máme něco, co máme rádi = každý máme něco, co nás dělá šťastným. Ať už je to čokoláda, horká vana, smích, výlet, písničky, dobrej film.
Je to o tom zastavit se, dopřát si, uvědomit si, jak dobře zvládáme život. A když ho dobře nezvládáme, tak proč nezměnit věci, který děláme špatně?

35 Jeife Jeife | E-mail | Web | 29. dubna 2018 v 12:18 | Reagovat

Gratuluju, jsi na začátku cesty a udělala jsi jeden z nejtežších kroků - přiznat si své problémy :) Teď už to chce jen změnu. Kdybys chtěla popovídat, radu, nebo cokoli jiného, kontaktuj mě :)

36 Řezník Řezník | 2. května 2018 v 10:33 | Reagovat

[25]: Jo,tady jsem byl asi moc nekompromisní a spíš jsem se špatně vyjádřil, věřim, že se necítíš dobře a nemyslel jsem to tak, že když někdo trpí víc, tak někdo jinej nemůže. Ok, hyperbola v textu, to mi nedošlo, někdy chápu všechno moc doslovně, pravda.

Souhlas oceňuju :-) Jsem rád, když se nepletu :-) (Jo a jsem rád, že to nebyl "text na rozloučenou", viz další komenty :-) ).
Kdyby byla chuť pokecat víc, tak tu mám taky stránku, "Řezníkův rajon", tak kdyžtak tam :-)
No a každopádně přeju "úspěch v boji". Věřím tomu, že to nakonec zlomíš. Jinak opět souhlas, škola je v 70% na hovno, vzdělávací systém už naprosto nedostačuje požadavkům doby....

37 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | Středa v 23:42 | Reagovat

[35]: dekuji moc :) třeba se ozvu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama