To, co bych si přála z celýho svýho srdce.

21. dubna 2018 v 23:38 | L.R.
Nachvíli jsem zastavila čas. Zapomněla na masy nepodstatných lidí říkajících nepodstatný věci. Na sebe říkající nepodstatný věci. Na všechny ty hrany a hranice, omezení a "to není možný" věty. Na prázdný ulice a špínu, zlo našich životů a neustálej koloběh ubohosti. Na chvíli jsem zapomněla na úplně všechnu skepsi světa a napsala o tom, co bych chtěla ze svýho srdce nejvíc.

Začneme tak, že si představíte dům. S bíle natřeným prkeným obložením. Okenní tabulky z pravýho skla a černou střechu. Ted k tomu přidejte strašně moc keřů a stromů kolem dokola a rozsáhlou terasu před domem. Chodníček vedoucí k domu od branky. Zpěv ptáků.
Právě teď někde v paralelním vesmíru okolo mýho domu obíhá pes. Já se směju. Po levý straně roste na záhonech zelenina a na pravý straně květiny. Hortenzie. Soused od vedle seká trávník. Nefouká vítr. Je ten největší klid jakej si můžete představit. Já stojím na kraji bazénu vzadu za domem a lovím z povrchnu listy a hmyz.
Podívám se vám do tváře. Mám husté hnědé vlasy a ty nejvíc klidně jiskřící zelený oči na světě. Hledím dalších pár sekund. Jako kdyby se zastavil i tenhle vesmír. A pak se vrátím ke své práci.

Odněkud šumí oceán. Víte,(nebo nevíte) oceán a moře jsou ty nejkrásnější věci,jejichž šum si představuju. Když sedím ve škole a žiju tenhle život.Když každej den jdu dělat věci, který mě tolik nebaví a ničí, pro den, kdy se stanu vystudovanou odbornicí s ochablou duší a vyčerpaným tělem. Pro všechny tyhle beznadějný chvíle si představím právě tenhle oceán u domu s pobíhajícím psem. Zavřu oči a slyším každou vlnu. Cítím jak mi voda omývá prsty a vlévá do mě ten nejhlubší duševní klid a sílu celýho vesmíru. Cítím, jak žiju.

V každý paralelní ráno si dám s lidmi, které mám ráda čaj nebo kávu. Povídáme si o doopravdy důležitých věcech a používáme slova, která zní, říkáme věci, které si doopravdy myslíme a činíme tak, jak to doopravdy cítíme. Pak se všichni rozejdeme po svém. Tam, kam nás táhnou naše srdce. Objevovat sami sebe a svět, jeho podstaty a účely.
Odpoledne zajdu na pláž, připomenout si tu nekonečnost, která končí s každým nárazem vlny na břeh.

Myslím, že v tamtom světě taky tančím a píšu knížky. To jsem vždycky chtěla dělat. A pořád chci. V tamtom světě na 100% miluju sama sebe a myslím si o sobě doopravdy, že jsem krásná. Neexistuje pro mě úzkost a strach z okolí. Pocit ztracenosti. Neexistujou špinavý ulice a moc bolesti najednou. Násilí, řev, štiplavý předsudky, usedavý pláč a hroutící se životy. Existuje pouze svět, který si uvědomuje svoji živelnost a křehkou krásu i bez krutých připomínek a potvrzení. Svět, který plyne a vláční, hýbe se, tančí, klade otázky a odpovídá. Existuje pouze nekonečná vášeň, která nikdy neskončí a jiskry v očích, které nikdy nevyhasnou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sunchild99 Sunchild99 | Web | 27. dubna 2018 v 13:33 | Reagovat

Takový svět by se mi taky líbil. Někdo říkal, že něco takového existuje třeba na Bali. Ale pokud ne, co s tím uděláme? :)

2 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 29. dubna 2018 v 1:10 | Reagovat

[1]: jednou se přesvědčím :)a pokud neexistuje, tak si ho vytvoříme:)  Myslím, že jednoho dne v něco takového i materiálně i psychicky dospěji. Věřím v to. Doopravdy.

3 Lenide Lenide | Web | 29. dubna 2018 v 16:16 | Reagovat

Z týchto tvojich článkov si myslím, že knihu/knihy by si kľudne mohla aj napísať.
Veľmi sa mi páči tento konkrétny, pretože aj ja, keď si predstavujem svoje šťastie, tak sa nachádzam pri mori. A aj si to tak pekne napísala, ako píšu aj niektorí spisovateľia. Takže podľa mňa máš na to talent...

4 uzivateluzexistuje uzivateluzexistuje | 15. května 2018 v 22:01 | Reagovat

[3]: Děkuji moc !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama