Hvězdy

23. května 2018 v 23:34 | L.R.
Odcházím jako poslední z palačinkový party, přeju všem dobrou noc. Vůbec se mi nechce domů. Pod kůží mám víc než jen vodu a v hlavě mi poletuje milion myšlenek. Klopítám po kamenný cestě a chci se smát. Ani nevím čemu. Sobě? Týhle ulici s jenou pouliční lampou? Lehkosti bytí?

Za 8 hodin mám sedět na židli ve svý škole a ted se tady motám mezi hvězdama, kamením a myšlenkama někde v kapitalistický čtvrti města přiopilá v modrý bundě.

V ulici s řadovkama potkám kluka. V půl dvanáctý v noci na sebe jen tak civíme.
Chtěla bych jít za ním.
Sednout si na kanape v jeho obýváku a poprosit si o šálek horký čokolády.
Povídat si o hvězdách, věcech tam venku, našich nočních můrách, snech, přesvědčeních, knihách, opovážlivých myšlenkách a lidech, které jsme milovali.
Chtěla bych slovy definovat svoje pocity a oddělit místnost, ve které bychom seděli, od realného světa, nechat ji vznášet energií našich mladých životů a nadšení z přítomnosti sebe samých.
Říct nahlas všechny svoje tajemsví.
Mluvit o přátelích, kteří jimi vlasně nejsou.
Přijít na podstatu sledu událostí, osudu a neopětovaných lásek.
Oba chceme křičet svoje největší strachy a sny.
Mluvit o všem, co nás zraňuje.
Chceme se dávit vzduchem a nechat si od smíchu zarýt do obličeje vrásky.
Tančit po pokoji a plakat.
Chceme být skuteční.
Skuteční.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama