Červen 2018

Drahá Valentyna

11. června 2018 v 16:16 | L.R.
  • Stál v okně ve stavu naprosté strnulosti a pozoroval ji. Ona odemykala modrej sedan na parkovišti a pomalu s určitou námahou do něj nakládala krabice od banánů přeplněný věcma. Hlavně knížkama. Nejradši četla Nietzscheho a Bukowskiho.
  • Tak rád by ji pomohl, ale nemohl se hnout, protože pokud by opravdu sešel z třetího patra až na parkoviště a naložil by všechny ty věci do auta, napomohl by svévolně sebedestrukci.
  • Tahle holka bylo to nejlepší, co ho v životě potkalo. Voněla pomeranči a dělala ty nejlepší pelmeně na světě. A taky byla příšerně chytrá. Poslední rok a půl žil jenom pro ni. A teď?
  • Ona si pamatuje každej dotyk a každý slovo, co ji kdy řekl. Ale taky vzpomíná na všechny stíny tohohle města. Vrací se do Ruska. Aby napravila všechno, co za svůj krátkej život zkazila.
  • Vzpomíná si na svýho syna, kterýho tak zbaběle opustila a taky Voloďu, kterej pro ni už asi nebude mít pochopení. Co bude dál? Svévolně napomáhá sebedestrukci.

  • Tak strašně potřebovala,aby přišel, ale zároveň tak strašně nechtěla, aby ji pomohl s věcmi. Aby ji pomohl utíkat, znovu opouštět . Vlastně neví, co chce. Asi zachránit ze světa. Zmizet nadobro. Od všech hříchů, kterých se dopustila. Od sebe samý.
  • I když byli oba tak příšerně mladí, viděli v sobě vesmír. Ona mu předčítala svoje básně. On nerozuměl ani slovo, ale pokaždé vážně poslouchal. Nebyl jako Voloďa. Měl rád poezii a byl doopravdy člověkem. A taky ji doopravdy miloval.
  • Byla mladá a strašně moc nádherná. Zářila, kdykoliv kamkoliv přišla, mlčením přehlušila všechny ženy v místnosti. Opustil by ji i vraždu. Zrada ji nikdy nečinila zrádkyní. Pouze utěkářkou.
  • Stál u okna a pozoroval její dlouhý hnědý vlasy vlající ve větru. Její dlouhý bledý ruce, nádhernej obličej. Věděl, že je to všechno naposledy. Že už ji nikdy nepřivine k sobě a nepovečeří u jejího stolu. Že už nikdy nebude tančit s celým svým světem po pokoji. Viděl skrze okno její definitivní smrt.
  • Jejich pohledy se střetly. V tom okamžiku Valentyna nastoupila do auta. Bez rozloučení. Bez jakéhokoliv náznaku smutku. Zcela smířená. Nastartovala auto.