Drahá Valentyna

11. června 2018 v 16:16 | L.R.
  • Stál v okně ve stavu naprosté strnulosti a pozoroval ji. Ona odemykala modrej sedan na parkovišti a pomalu s určitou námahou do něj nakládala krabice od banánů přeplněný věcma. Hlavně knížkama. Nejradši četla Nietzscheho a Bukowskiho.
  • Tak rád by ji pomohl, ale nemohl se hnout, protože pokud by opravdu sešel z třetího patra až na parkoviště a naložil by všechny ty věci do auta, napomohl by svévolně sebedestrukci.
  • Tahle holka bylo to nejlepší, co ho v životě potkalo. Voněla pomeranči a dělala ty nejlepší pelmeně na světě. A taky byla příšerně chytrá. Poslední rok a půl žil jenom pro ni. A teď?
  • Ona si pamatuje každej dotyk a každý slovo, co ji kdy řekl. Ale taky vzpomíná na všechny stíny tohohle města. Vrací se do Ruska. Aby napravila všechno, co za svůj krátkej život zkazila.
  • Vzpomíná si na svýho syna, kterýho tak zbaběle opustila a taky Voloďu, kterej pro ni už asi nebude mít pochopení. Co bude dál? Svévolně napomáhá sebedestrukci.

  • Tak strašně potřebovala,aby přišel, ale zároveň tak strašně nechtěla, aby ji pomohl s věcmi. Aby ji pomohl utíkat, znovu opouštět . Vlastně neví, co chce. Asi zachránit ze světa. Zmizet nadobro. Od všech hříchů, kterých se dopustila. Od sebe samý.
  • I když byli oba tak příšerně mladí, viděli v sobě vesmír. Ona mu předčítala svoje básně. On nerozuměl ani slovo, ale pokaždé vážně poslouchal. Nebyl jako Voloďa. Měl rád poezii a byl doopravdy člověkem. A taky ji doopravdy miloval.
  • Byla mladá a strašně moc nádherná. Zářila, kdykoliv kamkoliv přišla, mlčením přehlušila všechny ženy v místnosti. Opustil by ji i vraždu. Zrada ji nikdy nečinila zrádkyní. Pouze utěkářkou.
  • Stál u okna a pozoroval její dlouhý hnědý vlasy vlající ve větru. Její dlouhý bledý ruce, nádhernej obličej. Věděl, že je to všechno naposledy. Že už ji nikdy nepřivine k sobě a nepovečeří u jejího stolu. Že už nikdy nebude tančit s celým svým světem po pokoji. Viděl skrze okno její definitivní smrt.
  • Jejich pohledy se střetly. V tom okamžiku Valentyna nastoupila do auta. Bez rozloučení. Bez jakéhokoliv náznaku smutku. Zcela smířená. Nastartovala auto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama