Chvála mýho talentu a spousta skepse.

18. července 2018 v 20:06
Sedím uprostřed místnosti s kelímkem plným mojita.
Lidi okolo si povídaj o fakt strašně moc nesmyslnejch věcech. Je tu dost kouře a mně se to líbí, protože mi není vidět do obličeje. Jsem unavená a asi i opilá. Holka naproti si čte moje texty. Říká, že to je dobrý. Fakt moc dobrý. Já jí děkuju a myslím si něco jinýho. Říká, že mám talent a že bych měla někam napsat a já jen tak sedím na pohovce zabalená v dece v úplně nový bílý košili a nedokážu odpovědět. Nedokážu říct, jestli mi to taky tak příjde. Co mám dělat? Nebo spíš, co chce slyšet? Tak ráda bych ji řekla, že o ni teď píšu, ale myslela by si, že jsem blázen. Na druhou stranu - četla moje texty, není to už všechno jedno?
Tuhle holku jsem asi už přestala bavit a odchází. Já jen tak sedím a idiotsky se směju, koukám na kluky kolem a hádám, jak hodně jsem jim ukradená. Zkouším je zachytit pohledem, ale jejich oči kloužou po mým těle jak po fakt hodně rychlý skluzavce. Myslím na tebe a tak hrozně mi chybíš. Jsem ti taky tahle jedno? Nebo ještě víc?
Přišly další holky a vyrušily mě z hlubokejch filosofickejch myšlenek. Jsou tak hloupě nepřítomný. Většinou se jen tak posadím a klapu prstama do kláves. Jenže tyhle dámy kličkujou mezi mojí slovní zásobou a nechtěj se zachytit ani o jediný slovo. Hnědovláska mi nabídla sušenku z Austrálie. Líbí se mi, jak dala hodně velkej důraz na A, aby si ji všichni všimli, ale vlatně tím přeřvala sama sebe.
Pro dnešek už to stačilo. Abych se i já tím svým talentem nepřekřičela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama